Do Horobraní jsem se zaregistroval 11. května 2020 cestou z prodlouženého víkendu v Jeseníkách, Medvědská hornatina, abych se podíval, o čem se to ti blázni pořád baví a proč lozíme na každý zarostlý kopec bez výhledu. Když už jsem byl zaregistrovaný, zkusil jsem po dvou týdnech nějaký kopec zalogovat. První byl kopeček v poli jménem Příhon (317 m). Stavil jsem se na něm cestou z práce. Překvapil mě výhled. Ten den jsem odklikl ještě další dva. Dobrý, říkal jsem si, uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit. Často jsem na logování zapomínal, třeba na Šumavě jsem si zapsal jen dva vrcholy. Občas nefungovala technika, tak jsem to neřešil a na GPS zaměření nečekal.  V srpnu mě to chytlo tak nějak více a Horobraní začlo čím dál víc ovlivňovat mé výlety.


Když se blížil pětistý vrchol do Horobraní, začal jsem přemýšlet, že by bylo fajn si pro tuto příležitost nějaký vrchol vybrat. Nějaký velký, masivní, důležitý. Chvíli to vypadalo, že si nakonec vybírat nebudu a pětistovka padne někde na víkendovém výletě v Orlických horách. Tam jsme ale nakonec nejeli, protože se vrátila zima. Do finálové trojky jsem si určil tyto vrcholy: Čekyňský kopec, Přísahanec a Maleník. Jak vidíte, nakonec jsem nevybral žádného slavného velikána. Jsou to kopce v mém blízkém okolí, které jsou pro mě v životě něčím důležité a tím zajímavé a krásné. Například vrchol Maleníku jsme s kamarády hledali mimo cesty někdy před deseti lety. Tehdy ještě bez mapy a gpsky. A našli. Na Maleník chodíme 17. listopadu pravidelně už více jak deset let (loni jsem si dovolil výjimku a navštívil jsem jej už v noci 16.11.), když není s kým, jdu sám.

Za svůj pětistý kopec jsem nakonec včera bez nějakého váhání zvolil Čekyňák. Přesnější je napsat: Je mi ctí, že mým pětistých vrcholem mohl být právě Čekyňský kopec. Je to kopec, který tu pro mě vždy byl. Nikdy po mě nic nechtěl, naopak dodával mi v mládí potřebnou sílu a energii, když do zpěvu zrovna nebylo. Zřejmě první kopec, na kterém jsem v životě byl. První kopec, který jsem vyjel na kole. Vždy byl pro mě zajímavým, až magickým místem, hlavně díky svým jeskyním pod vrcholem. Ty dokázali podněcovat dětskou fantazii. Často přes něj vyjíždím a vracím se z práce či výletu. Sbírám zde květy lípy a mateřídoušku. Nabízí se tu fantastické výhledy především na Hostýnky. Není to žádný prcek, jak by se mohlo zdát. Za Čekyňák považuji těchto pět vrcholů uvedených v horobraní: Čekyňský kopec, Malá Lipová, Lipová, Žalkov a Čekyně. Lipovou a Žalkov jsem navštívil až díky horobraní. Jsou totiž uprostřed chmelnic a kdo by dobrovolně lezl do kypré ornice mezi všechny ty visící dráty. Čekyně je nenápadný kopec za Zamazalkou a je z něj nečekaně krásný výhled, téměř kruhový. Je zároveň z této pětice nejvyšší (309 m). Malá Lipová je přímo u staré rozbité asfaltky. Leží nad pěkným starým lomem a z hrany toho lomu je krásný výhled na Přerov a Hostýnské vrchy. Sem jezdívám „dobíjet baterky“. Je pěkné pozorovat, jak za ta desetiletí lom postupně zarůstá. Příroda si jej bere zpět.

Slíbil jsem krátký příběh, tak snad jsem slib splnil. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se stavte. Čekyňák tu je vždy pro všechny a každého vítá stejně. A jestli jste dočetli až sem, tak jste mi udělali velkou radost, děkuji.