Od 1. března se smíme pohybovat jen v katastru své obce. Praha je obec, okres i kraj v jednom, takže turistických možností je celkem dost. Pro ty, kteří sbírají body, vlastně ne. Vedení Horobraní vyhlásilo akci Nížinář. To znamená navštívit letos alespoň 100 různých kopečků do výšky 400 metrů.
Další akcí je proniknout do zakázaného území a nenechat se chytit.
Když jsem 3.3. přijela na Zbraslav, což je poslední pražská stanice směrem na Dobříš, vydala jsem se na první vrchol, Čihadlo. Jo, abych nezapomněla, průvodčí se mě ve vlaku ptala, kam jedu. Já - na Zbraslav. Za Prahu ne!
Čekal mě pěkný krpál, protože Zbraslav leží celkem nízko. I když jsem šplhala hodně nahoru, šlo se dobře. Cesty nebyly zarostlé, sem tam bláto, které se dalo obejít. Čihadlo patří už do Brd. Za 2. světové války tady měla německá armáda cvičiště a skladiště. To připomínají panely kolem vrcholu a obludné monstrum, asi bunkr. Došla jsem sem po značce a podle navigace bez problému.
Druhý vrchol Šance je bývalé keltské oppidum. Cesta z Čihadla sem není, s navigací jsem vrchol našla snadno. Hradiště připomínají valy, které se táhnou podél vrcholu. Měla jsem výběr z několika propletených cest.
Druhé keltské oppidum je za Prahou. Mám tam jít? Zkusím to, když už jsem tady. Musela jsem sejít z prudkého kopce k silnici na Dolní Břežany. Tam jsem potkala modrou značku a stoupala k oppidu a vrcholu Hradiště. Byla jsem tu vícekrát, ale to už je let! Jestli jsem byla i na Šanci, nevím a Čihadlo byla má premiéra.
Jak tak stoupám, najednou stál na cestě chlap v oděvu US army a telefonoval. Jestli je to kontrola, řeknu, že jsem zabloudila. Nebo že si myslím, že jsem pořád v Praze. Pán mě pozdravil a telefonoval dál.
Nahoře na hradišti bylo pár lidí. Nikdo se nikoho neptal, odkud přišel a kam půjde. Vede sem několik značených cest, ze Zbraslavi, z Dolních Břežan a nevím, odkud ještě.
Prošla jsem se po hradišti, prohlédla panely s historií a sešla po žluté značce na nádraží na Zbraslav.
Byl to hezký a trochu i dobrodružný výlet.
