Je neděle, 7 hodin ráno a já vyjíždím do Ferdinandova v Jizerských horách. Na parkoviště přijíždím za hodinu (objížďka přes Frýdlant stále trvá), zdravím právě vstávající rozespalé horolezce a vyrážím směr Ořešník. Ten mi totiž jediný chybí.
Na jaře před dvěma lety jsem totiž narazil na aplikaci Horobraní. Pro člověka, který miluje výpravy a statistiky ideální aplikace. Po Tísícovkách Čech a Moravy a Geocachingu jasná volba. A pokud k tomu přidáte lásku k Jizerkám - osobní výzva je jasná. Projdu je celý! Všech 142 vrcholů. Na většině kopců jsem už sice byl, ale nevadí, ty stojí za opětovnou návštěvu a ty ostatní alespoň prozkoumám. A neprohloupil jsem. Bylo mezi nimi sice pár míst nezajímavých, ale těch parádních bylo určitě víc a dokonale mi vynahradily útrapy, které jsem snad někdy měl. A bylo jich mnohem víc. Zřejmě bych na některé z nich nikdy nevyrazil a to je další plus Horobraní – donutí člověka jít tam – kam by se možná nikdy nevydal. A to ticho. Vždycky jsem měl radši cesty vedlejší a bez zástupu turistů. A v Jizerských horách je vrcholů mimo hlavní cesty dostatek.
A tak jsem se na jaře brodil zbytky sněhu na Závorníku, Sviském vrchu a Dlouhé seči, prošel nádhernou okružní trasu Z Bedřichova přes Ptačí kupy a Sněžné věžičky. Navštívil jsem legendární Olivetskou horu a objevil horu Smědavskou, která je mimo značené cesty. Sbíral jsem houby na odlehlých Vlčích kamenech u státní hranice s Polskem a na Poledníku. Nadával jsem cestou na Bukovec a Měděnec. Kochal jsem se výhledy z Bramberku, Slovanky, nebo Královky. Promoknul jsem na Kančím vrchu a na Vřesovišti. Prostě nádhera!
No a dneska mi zbývá poslední – Ořešník. Ten je sice oblíbeným cílem, ale pokud vyrazíte brzy z rána, nebo ve všední den, nebude tak zle. A asi dobře jsem plánoval. Za nádherného slunečního rána (a ukrutného větru) stojím před devátou hodinou na vrcholu! A sám! Dechberoucí výhledy a splněný cíl. První turisty potkávám až cestou na Štolpich, kudy se vracím k autu. V Hejnicích nevynechám zastávku na ranní kávu u Poutního kostela Navštívení Panny Marie. Odsud jsou ty Jizerky stejně nejhezčí.
A už mi začíná vrtat hlavou, jestli to další pohoří bude Ještědsko-Kozákovský hřbet, nebo Jičínská pahorkatina.
Tatrman, 22. září 2024
