Jo, milí horobraníci, před dvěma roky jsem Věrce poslala návrh na časovou výzvu, s tím, že by bylo fajn sebrat alespoň jeden kopec v jednotlivých časových intervalech. A dodala jsem poznámku, že by byl větší hec dát to za jeden den :-D

Chytlo se nás dost, a to je dobře! :)) A pokud je víc takových, kteří to tvůrcům Horobraní navrhovali, tak tleskám! Tohle byla správně trhlá výzva! :-D

 

Když Horobraní uveřejnilo výzvy pro rok 2024, bavili jsme se o tom s taťkou Chodcem, o Horské celodence jsme ani jeden nijak cíleně neuvažovali. Říkali jsme, že to zkrátka nějak vyplyne. Nojo, jenže když jsem v období nejkratších nocí začala číst příběhy horobraníků, kteří výzvu úspěšně dokončovali a plnili, pošťouchla jsem taťku k tomu, že bychom teda taky mohli – a cíleně. Souhlasil! :))

 

Na konci června nám to sice nevyšlo, ale měli jsme alespoň čas vyladit své výstupy tak, aby nám oběma chyběly stejné časy a mohli jsme končit spolu.


 

Upřímně, sama jsem trochu posera a nevěřila jsem si na celou noc v terénu. Ale když nejste sami, je to podstatně lepší. Původně jsem chtěla vymyslet plnění nočních vrcholů nedaleko Doks, ale museli bychom brát auto. Ale tátu napadl Liberec, který zvládneme svépomocí a je lepší v noci chodit ulicemi než si v noci vypíchnout oko v lese :)) A jelikož mě baví plánování, sedla jsem si k mapám, idosu a naplánovala trasu dlouhou cca 20 km, přes 10 libereckých vrcholků, přičemž se dobře stíhal příjezd i odjezd do/z Liberce.




Termín nakonec padl na prodloužený víkend 5. – 6. července. A trasa? Kdyby si to chtěl střihnout taky, tak pro inspiraci přikládám tady:

https://cs.hory.app/p/2496-catus/trip-detail/12817




 

Pátek 5. 7. 2024

Odpoledne se balíme, kontrolujeme nabité čelovky, mobily i powerbanky. A oba si pak ještě na hodinku dáme i krátkého šlofíka, ať jsme odpočatí. Ve 19:15 v Boleslavi nasedáme do autobusu směr Liberec. Náš autobus s příjezdem do Liberce, Doubí pošta trochu meškal, ale to nám nevadilo. Trasa byla naplánována s rezervami a občasné zdržení nebylo na škodu :)

Celkově byl nezvyk, že jsme museli na kopci nebo před ním čekat, než si ho budeme moct zapsat.


Chvíli po 20. hod začínáme stoupat sportovním a rekreačním areálem ve Vesci a jako první zapisujeme vrchol Na Kopci (457 m). Ale až ve 21:03! Kontrola času je naše nejčastější činnost :)) Notně se kocháme a fotíme úžasný západ slunce nad Libercem. A zdržujeme, co to jde, protože další vrchol Špičák (462 m) je vzdálený jen pár minut. Sedneme tedy na lavičky u hlavní budovy rekreačního areálu, navečeříme se a čekáme až se setmí. Čas tu poblíž tráví i místní mládež a pořádá jakýsi tuningový sraz.





Ve 22:03 bereme Špičák. Liberec už je ponořen ve tmě a dominantní Ještěd se začíná vyjímat snad ještě víc než kdy jindy. Odcházíme z areálu už za tmy, stále po žluté, nikudy si nic nezkracujeme. Zvládáme jít ještě bez čelovek, oči si rychle přivyknou. U Veseckého rybníka jsme kolem půl jedenácté a rušíme tam místní rybáře, kteří nedůvěřivě svítí naším směrem. Než začneme stoupat, mezi domky místní kolonie k tematicky pojmenovanému vrcholu Nad Rybníkem (443 m), chvíli čekáme a 23:03 pípáme další žlutý puntík. Na vrcholu fotím lampou osvětlenou cestu a vzniká tajemně laděná noční fotka. Další z mnoha pěkných, kterou tu noc vyfotím.


 

Pak se dáme na sestup k železniční stanici Vesec u Liberce. Cestou nás míjí auto a vzadu vidím i postavy. Podvědomě zrychlím. Když v tom něco bouchne u popelnic. Mám tep tak 220! A od popelnic vybíhá kočka. Fuj, to jsem se lekla. Tep se mi uklidní až kousek od kolejí. Zastavujeme se na zastávce, krátce se občerstvíme, vyfotím si nádraží i s parádním zarážedlem a míříme ke Strážnému vrchu. Ač jsem si myslela, že přesun mezi oběma kopci bude delší a zdržíme tam pár minut, opak byl pravdou. Opět musíme chvíli čekat a loudáme se, co to jde.

 

 

Sobota, 6. 7. 2024

Krátce po půlnoci bereme Strážný vrch (442 m). Do temného lesa se mi moc nechce, tak beru na 45 metrech a otáčím se :) No a jelikož další vrchol je taky „jen kousek“, zastavujeme se na lavičkách kousek od hřbitova. Po půlnoci, na takovém místě, nic extra příjemného. Co však příjemné je, je Ještěd, taková svítící jistota celého nočního tripu. O půl jedné se zvedáme a jdeme pro kopec Nad Pivovarem (444 m). Jen, co se zvedneme, jde k hřbitovu postava s čelovkou. Žeby další horobraník? Kdepak. Míří na druhou stranu. Jdeme tedy loukou, já ukládám v 1:02 na hranici lesa, taťka na chvíli mizí mezi stromy.




Projdeme kolem Vratislavického pivovaru a přemýšlíme, kde se na chvíli zastavíme, jelikož opět budeme muset čekat. A kde se vzala, tu se vzala, hospůdka s volně přístupnou zahrádkou. No, a tak nám restaurační zařízení Na Rudě na dobrých 25 minut naskytlo azyl. Najedli jsme se, napili – z vlastního, samozřejmě :-D A mohli pokračovat dál.

 

Cestou nás už asi podruhé míjí policejní hlídka. A táta TAK toužil, aby nás legitimovali, prý aby byla sranda. No nevím, nehodlám nikomu nic vysvětlovat a chci výzvu hlavně dokončit :))

 

Kopec Nad Lomem (440 m) obejdeme a vystoupáme na něj pěšinou od sídliště. Tady už čelovky potřebujeme. Ukládáme ve 2:07. Fotím vrchol, načež nevěřícně koukám, co se mi to povedlo. Fotka jak ve dne. Ukazuji ji taťkovi a ten povídá „No, to tam ani nedávej, to ti Věrka neuzná, žes tu byla v noci.“ :-D Tak já teda doufám, že mi to, milí horobraníci, uznáte :))


 

Pomalu míříme do centra Liberce. Ale taky máme oba lehkou krizi. Na mě přijde dřív. Na zastávce pod Perštýnem si unavená na 10 minut lehám na lavičku a rovnám si záda. Ale ležet se nedá, fouká a pouští se do mě zima. Je potřeba se hýbat. Perštýn (411 m) ukládáme ve 3:05. A na taťku přichází lehká krize vzápětí.


 

Scházíme dolů k Fügnerce a podél tramvajové trati míříme k nádrži Starý Harcov. V té době opravovali ul. Dvorskou, takže jsme mezi výkopy vystoupali až SŠ gastronomie a služeb. A tam si uvědomuju, jak je dobře, že nejdu sama. Takhle nad ránem potkáváme dvě zvláštní bytosti a co nejdéle čekáme na zastávce, až se začne rozednívat, než se vydáme lesní stezkou pro vrchol U Skalky (415 m) – 4:09.


 

Když z vrcholu odcházíme, každou minutou je znát, že se rozednívá. Díkybohu! To nejhorší máme za sebou a s přibývajícím světlem je znát, že ač značně unavení, začínáme mít opět sílu. Naklesáme k Harcovu a mezi impozantními starými vilami stoupáme ke svatému grálu Horobraní – Univerzitnímu vršku (421 m).



Ten ukládáme chvíli po 5. hodině ranní. Já tu navíc pokládám nádherný duhový kamínek od horobranice Mirky, který jsem našla při plnění Pálavské podkovy. Kocháme se překrásným východem slunce – opět ten Ještěd!

 

Pak nás čeká cca 3 km přechod napříč Libercem pro poslední vrchol, abychom vyplnili poslední dílek kotouče horské celodenky. Keilův vrch (387 m) bereme v 6:01. Taťka ale znejistí. Uložil vrchol v 6:00 a není si jistý, jestli mu bude započtený do správné hodiny :-O co teď? No, na slavení ani řešení teď není čas. Vlak z libereckého nádraží odjíždí v 6:31 a času tedy není na zbyt.


 

Odkudsi dolujeme poslední zbytky sil a svižným krokem míříme k nádraží. V 6:25 vstupujeme do nádražní budovy, já v mobilu kupuji jízdenku, v půl už pohodlně sedíme ve vlaku, počkáme až nás překontroluje průvodčí, oba si nastavujeme budíky na přestup a během pár vteřin usínáme.

 

V Turnově jen přesedneme na vlak, opět nařizujeme budíky na čas výstupu a krátce po 8. hodině vysedáme v Boleslavi. Tam už nás na nádraží čeká mamka s autem. Oba si jdeme na chvíli lehnout, naši pak míří na zahradu, já jsem zcela neprozřetelně na odpoledne slíbila nafocení pár foteček z inline-hokejového turnaje. V 35 stupních, nebo kolik ten den bylo, se to ukázalo jako opravdu skvělý nápad :-D

 

Co ale dodat závěrem? Zvládli jsme to! A každý, kdo tuto výzvu jakkoli splnil, ať už najednou, nebo postupně, je borec. Protože každá výzva je o určitém odhodlání, sebezapření, ale především jde o zábavu, radost a nezapomenutelné zážitky, které nám už nikdy nikdo nevezme :))