Když se na stránkách objevila výzva Pálavská podkova, cíl byl hned jasný. Přes den 🏔🏔 a večer odměna 🍷🍹 Nejslavnější bylo to, že se mezi vinicemi dá trajdat s kočárky 😁😄 Samozřejmostí bylo, že něco zažlutíme ještě při cestě. Penzion jsme si našly, trasu naplánovaly a už jen počkat na námi zvolený termín 7. -9.6.2024. Nějaký čas před odjezdem se k nám přidala posila 😊 Jitka Punnerová 😊 

Celý týden před odjezdem jsme sledovaly předpověď počasí. Nic moc hezkého nás nemělo čekat. K tomu jsme ještě do středy (2dny před startem výletu) nevěděly, čím vlastně pojedeme 😆 Nakonec se podařilo opravit naší Galaxinku a tudíž jsme mohli jet všichni společně 🥰 

Nastal den odjezdu 🍾❤️ Hurá na cestu 😁 Nalodění proběhlo dle časového harmonogramu a mohli jsme vyrazit pro první kopec výpravy. Tím byl hrad Veveří (295m). Trochu jsme se zde prošli a vypustili zvěř z auta. Kluci u hradu objevili hloubka, který se jich kupodivu nebál nebo nemohl odletět, což pro něj byla ta horší varianta 😆 Mladíky jsme odvolali a pokračovali ve výletu. Holoubek přežil a stále chodil u hradu. Další v pořadí byla Sička (420m), následoval Hlinský kopec (450m), na kterém je rozhledna Vladimíra Menšíka, pak Babí hora (352m). Něco jsme si ulovili i v Dolních Kounicích. Tam jako první přišel na řadu Dolní Kounice - zámek (232m). Po něm jsme se chtěli občerstvit v místní cukrárně, ale bohužel měli polední pauzu a tak jsme museli pokračovat na Šibeniční vrch (297m). Na Šumickém vrchu (234m) bylo celkem znát, že pršelo. Sice jsme se mezi řádky kukuřice úplně nepropadaly, ale bláto se lepilo na boty a s každým krokem odlítávalo všude kolem 😆 Po tomto kopci jsme se už museli odebrat do Mikulova na penzion. Takže už jen něco málo, Litobratřický kopec (237m), Hradisko (221m) a Smolisko (227m). A konečně Mikulov 🍾🥰 Rychle se ubytovat a vyrazit na jídlo. Deštivá předpověď úplně nevyšla a do Mikulova jsme dorazily dosti vyprahlé 😆😆 A tak jsme si k obědu (cca po 16hod) daly Sex on the Beach 🍹😊 no a vesele na první kopec výzvy, Mikulov - zámek (275m). Jako druhý následoval Kozí hrádek (287m). Na něj jsme musely kočárky strčit do křoví a vydat se všichni po svých. Pro tento den už by to stačilo a tak zpět do penzionu, uspat děti a odpočinout si u nějaké té skleničky vína a Aperolu 🍷🍹😄 Jenže 🙈 jedno dítko, to moje, nechtělo moc spolupracovat. Po prvním pokusu o uspání si jen otevřel dveře a koukal na nás, po druhé už přišel k nám, že je vyspinkaný a bude odpočívat s námi, no a třetí pokus? 🤦‍♀️ Katastrofa 🤣 Klíčovou dírkou jsem nahlédla do pokoje, kde byl klid. Malej stál u nočního stolku s otevřeným Sudokrémem. Ruce a dóza byly kompletně a velmi důkladně pokryté krémem. Jedna postel, koberec, kufr, noční stolky a nějaké tehdy ještě čisté oblečení byly místy zbarvené do bíla 😵‍💫🤣🤣 Místo odpočinku, nastoupil úklid 😄😄 Po výhrůžkách už konečně zůstal ležet a po chvíli i usnul 😊😊 A konečně jsme se dočkaly klidu na skleničku 🍷 

Sobotní ráno začalo idylické, panovala dobrá nálada a natěšení na procházku po 🏔 První na seznamu dne byla Ořechová hora (263m). Malej mi hned po začátku proběhl se sandálkama blátivou kaluží, upozornila jsem ho, že to nemá dělat. Za chvíli stál ve druhé 🙈 To už dostal malé upozornění na zadek (nic hrozného), takže jsme šli se řvem krásnými vinicemi 😄 Cestou k autu se uklidnil a vše už probíhalo v klidu. Přesunuli jsme se k Dunajovickým kopcům. S kočárkama jsme se rozjely ke kopci Na výsluní (245m), na Zimní vrch (260m) jsme si to zkrátily mezi vinicemi. Ta deštivá předpověď se moc nevyplnila a bylo dooooost teplo, tak proč se válet někde u vody, když můžeme tlačit kočárky po kopcích na Moravě 🤣🤣🤣 V důsledku vedra, jsme se trochu obnažily, večer jsme zjistily, že to nebyl úplně nejlepší nápad 😄😄 Na řadu přišla  Malá Slunečná (275m), která byla zároveň mým 100 kopcem do Nížináře 🍾🥳 Poté jsme se vydali přes Jánskou horu (281m) na Růžovou horu (282m). Z ní jsme kočárky směřovaly na Velkou Slunečnou (281m). Cesta dolů byla celkem úzká a místy trochu příkrá 😁 Ale nic, co bychom nezvládly 😊😊 Na Velkou Slunečnou byla cesta ještě horší 😄 tam se nám v tom teple ty kočárky tlačit nechtělo, tak jsem si na střídačku pro vrchol odběhly a děti počkaly vždy s dozorem dole ve stínu 😁 Pro další tři kopce Rochusberg (278m), Suchou horu (272m) a Liščí kopec (272m) už vedla "normální" cesta.

S docházející zásobou vody jsme se po skoro 9km vraceli k autu. S tím jsme se přiblížili pro Desátek (217m), Dunajovický kopec (258m) a Kraví horu (233m). A rychle najít nějakou restauraci na jídlo a hlavně na doplnění pití 😊 Abychom toho neměli málo, přibrzdili jsme pod Stolovou horou (459m). Než jsme začaly tlačit kočárky vzhůru,snažily jsme se doplnit energii rychlým kafem v Klentnici. Při výšlapu na 12. vrchol výzvy jsme se zdržely na pivo u fotbalového hřiště, kde jsme napínavě sledovaly zápas 😁 Vůbec ale nevím kdo hrál 🤣 Každopádně nás velmi pobavily komentáře místních fanoušků 😄 Před výstupem nám jedna milá paní poradila méně náročnou trasu po žluté. Po červené jsme se rozhodly jít zpátky dolů a paní jsme moc poděkovaly za radu 😊😁 Nedokážu si představit jak bychom tudy vláčely kočárky nahoru 🙈 Na Sirotčí hrádek (425m) to už byla brnkačka. U tohoto kopce seděly slečny z rozlučky se svobodou. Můj Mates mi říkal: "Mami, pusť mě. Chci říct dobrý den." Vypustila jsem ho z kočárku a sledovala, co se bude dít. Opravdu se vydal rovnou za holkama, ani se neohlédl. Ty byly z jeho návštěvy velmi nadšené. Rychle se u nich zabydlel a začal jim tam obnažovat své bříško 😄😄 Kamarádka nevěsty to komentovala s tím, že se přeci jen dočkala toho striptéra 🤣🤣 Děvčata byla velmi milá a nabídla nám něco na zub a neřidičům i něco k pití 😊🍷🥰 Když jsme se snažili odejít, tak to Mates bojkotoval, že zůstane s holkama 🙈🤣 Pomohlo nalákání na bonbóny 🤣🤣 Při cestě do penzionu jsme ještě navštívili 14. a 15. kopec, Kočičí skálu (362m) a Turold (385m). Večer jsme zase uspěly děti, tentokrát bez komplikací a ještě chvíli poseděly u vína 😁😁 

V neděli ráno jsme se zabalili, rozloučili s paní v penzionu a uháněli zažlutit 16. a tedy i poslední vrchol výzvy 😊 Byl jím Svatý Kopeček (363m). Nahoru i dolů šli kluci celou dobu po svých 😊 Tímto byla výzva dokončena 🥳🍾 a mohly jsme vyrazit směrem domů. To jsme ještě odlovili Kalvarii (262m) a Přitluckou horu (293m) u Zaječí, krásnou rozhlednu na Slunečné (225m), Orlový kopec (230m), Karlák (281m) a ještě jsme prihodili jedno zvířátko, Vlčí horu (380m). A už jen zpátky do České Třebové odvézt Jíťu na vlak 😊😁 

Takhle vypadá cestování s námi a naší ratolestí 😄