Už několik let, jezdíme v létě s CK Alpina na dovolenou na kolech.
Při výběru letošní lokality jsme si řekli, že vyrazíme někam dál, do rovin a abychom nemuseli spát pod stanem. Až na ten stan to klaplo celkem dobře a my si vybrali Pobaltí.
Ale bohužel, člověk míní, život mění. Náš vybraný zájezd, byl z důvodu malého zájmu, cestovkou zrušen a proto nám byly nabídnuty zájezdy jiné.
Termín dovolené v práci je daný dlouho dopředu a nedá se s ním hnout a tak nám nezbylo nic jiného než vzít, to co se v daném termínu nacházelo.
V tomhle případě to bylo Slovinsko.
Hned po prostudování programu se mi sen o pohodové jízdě rozplynul.
Cituji: Po absolvování několika horských prémií v oblasti Julských Alp ( rozuměj stoupání není nižší než 1000 výškových m.)projedeme celým Slovinskem až k Jaderskému moři.
Ach jó. Hory na kolech, stanování a asi i horko, protože je srpen. Po ničem z toho jsem opravdu netoužila.
Ale co se dá dělat, když už to takhle vyšlo.
Na druhou stranu, duše Horobranická se začíná probouzet a já si plánuji, které kopečky by bylo fajn ulovit. Přesto stále vítězí strach. Co se to se mnou děje? Tenhle pocit před dovolenou vůbec neznám. Tom mě sice uklidňuje, že to bude v pohodě, ale nějak mu stále nevěřím.
Pár dní před odjezdem, kdy už strach z očekávaného byl větší než bylo zdrávo, jsem sedla na kolo a jela z domova ulovit Kleť. To abych si zkusila, jak jsem na tom s fyzičkou. Cestu na vrchol - dvacet pět kilometrů s osmi sty výškovými metry do plusu a místy po šotolině jsem nakonec zvládla za dvě a půl hodiny. Ne, že by mne to uklidnilo úplně, ale řekla jsem si, že tak marná zase nejsem.
![](/article-images/7466/cc1afdedb98f89caa9d0b20087a76dae0a12.jpg)
![](/article-images/ab82/cf12b7aa77d83410f7a3c6a2e99e5fd15ccb.jpg)
Pak už nezbylo, než oprášit stan, ve kterém jsme dvacet let nespali, sbalit a vyrazit do Brna, odkud vyrážíme.Po noční cestě v autobuse jsme vysazeni v městečku Kranjska Gora, odkud pojedeme přes horské sedlo Vršič, do kempu v Bovci.
Je to tu krásné, zvláště u nedalekého jezera Jasna a mně tady ubývá malilinký kousek z mého strachu. V naší skupince "cykláků" je jen jedno elektrokolo. To je moc fajn, protože špatná zkušenost s chováním lidí na e-kolech z jiné dovolené mě dost ovlivnila.
Stoupání na Vršič je mazec, zvláště, když první část jedeme údolím řeky Pišnica, kdy mám pocit, že chvílemi jedeme vyschlým korytem. Asi v polovině stoupání se vracíme na asfalt, což přivítám, protože jsem po probdělé noci dost unavená. Cestou si ještě prohlédneme Ruskou pravoslavnou kapli, která byla postavena v období první světové války, jejíž "pomníčky" nás v této oblasti každou chvíli provází,
![](/article-images/c268/e0ed7ff1f8d28291d18ba77020eaa7afac73.jpg)
a od ní již stoupáme do sedla, kde si dáme oběd. Huráá, zvládli jsme to.
![](/article-images/d02d/9a1a623792c579b4ea7f52dab87d2ca49bf5.jpg)
![](/article-images/e80a/e397d2bd575c429663ebd046b7a84ff3b040.jpg)
Nádherná panoramata a skvělej pocit z dosažení nejvyššího bodu, nám dává křídla
proto po krátkém odpočinku, zamykáme kola a jdeme pěšky dalších, asi sto padesát výškových metrů. A je to tam.
Naše první vrcholy ve Slovinsku. Bavha a hned po něm Vršič. Neskutečná nádhera kolem nás. Počasí máme za odměnu. Luxusní panoramata.
![](/article-images/a79b/dbd407a0d6c5e6d3c6fcd2b7d15f8e4d933a.jpg)
![](/article-images/8c4a/3e2d8052898e732ae38d8881b10eef7c98f4.jpg)
Jenom není moc času se kochat a tak jdeme zpět ke kolům a jedeme dál. Dalším dnešním cílem je nádherně tyrkysový pramen řeky Soča, ke kterému si, od nedaleké horské chaty, vyšlápneme také pěšky. Odsud po občerstvení a doplnění tekutin, kopírujeme na kolech tok nádherné řeky Soča až do Bovce, kde nás čeká kemp.
![](/article-images/99e0/8d15db63375e4835bf7818d0ddbb8329142f.jpg)
![](/article-images/1998/db3424051c02683341fb657471738dc686df.jpg)
![](/article-images/8680/7735999c2f5c5a8863a5fd44ab47f3ce080f.jpg)
Postavíme stany, sprcha a hurá na večeři, kterou nám v polních podmínkách kuchař Peťa vyčaroval. Pak se do pozdních nočních hodin družíme a po té na kutě. Dobrou noc.
V tomto duchu se nese celá dovolená, která byla nakonec nad očekávání skvělá.
A trochu statistiky na závěr:
Podařilo se nám ještě uložit dalších devět, více, či méně náročných vrcholů, mimo jiné i Mali Vrh, (pod Mangartem) který byl se svými 1992 metry nejvyšším a zároveň pro mne nejtěžším.
![](/article-images/188a/ba0f202cef1524c38c3d45c9ca1502935fff.jpg)
![](/article-images/c561/ec464380de5c4b97bc495b8dc198b8d17dc4.jpg)
Pro změnu nejnižším dosaženým vrcholem byl Ronek, měřící 116 m. nedaleko městečka Piran.
![](/article-images/9e58/f1c15bdf0cc6a092406fc7d2b292efd8ba59.jpg)
![](/article-images/8620/f769bf416713323a034f2b2060c0b8f6d482.jpg)
Na kolech jsme ujeli jenom 270 km, ale nastoupali přitom víc, jak 5000 výškových metrů.
K tomu jsme prošli několik krásných soutěsek, kdy kilometry ani výškové metry nepočítáte,
![](/article-images/25d1/e2aecccc90d019c0edf148539a4354264c8e.jpg)
![](/article-images/e9e0/ae74c3273f485f77b81b337260b04fe1da5b.jpg)
![](/article-images/16f4/f28496267c6bb638b05a746e7874687c93f4.JPG)
![](/article-images/f6a4/48e440e9889f55ef49f79011de5594cba7fa.JPG)
přičemž jsme viděli nádherné vodopády a řeky a v neposlední řadě navštívili i slovinský kras - Škocjanské jeskyně.
![](/article-images/db8b/41491090d2fcc15e83bb0e018d71bc0cbb3c.jpg)
Za týden jsme vystřídali tři různé kempy, vykoupali se nejen v průzračných, velmi ledových, slovinských řekách, ale i v moři a svou návštěvu Slovinska zakončili u nádherného jezera Bled.
![](/article-images/9212/70f293589da58adfd9ccac6ed857736bfc6c.jpg)
![](/article-images/8038/84b2f157b289444d325f64fc0c45117c9430.jpg)
![](/article-images/0b34/474f2ef11b585233391d329ad4b49ff50e61.jpg)
Co dodat na závěr?
Jenom to, že i v případě této dovolené platilo přísloví: "Nic se nejí tak horké, jaké se to upeče" a "strach má velké voči."
A moc ráda se do Slovinska někdy vrátím.